Blog Jany Noskové: Díky nemoci mám radost ze života a běhání
Před 5 lety mi diagnostikovali roztroušenou sklerózu. Protože ji v rodině nemáme, nikoho z nás tehdy nenapadlo, že drobné brnění v prstech na nohou a slabší citlivost by mohly být příznakem právě téhle nemoci.
Šlo to rychle. Během 2 týdnů mi znecitlivěla levá noha až po kyčel a pravá po koleno, byl to naprosto nesnesitelný pocit. Horší ale byla ta beznaděj. Nevěděli jsme, co se děje a kam až to zajde. Díky tomuto strachu a nejistotě jsem paradoxně pocítila úlevu, když padla tato diagnóza. Pokud se s léčbou roztroušené sklerózy začne co nejdříve, je léčitelná.
Zatímco tělo se léčilo pár měsíců, hlava to zvládla až po roce. To už jsem kvůli kortikoidové léčbě vážila 100 kg a hrozně se na sebe zlobila, že jsem to nechala dojít tak daleko. V lednu 2013 začala moje cesta k novému já a objevila jsem běhání, nejpřirozenější a nejpříjemnější způsob hubnutí a pohybu. Sto kilo v legínách není nic, co chcete tahat do fitka mezi hubené sporťáky, takže jsem začínala běhat večer a sama.
Začátky byly doslova žalostné, indiánský běh ale brzy vystřídal souvislejší běh a radikálně jsem upravila i jídelníček, díky čemuž jsem se po půl roce vrátila na svou původní váhu. Faktem ale je, že z hubnutí nabraných kil se stala vášeň.
Jsem unavená v podstatě pořád, někdy víc, někdy méně. Usnu i v metru, když se mění počasí, bolívají mě nohy a záda. Na to ale božsky pomáhá poctivé běhání s nekompromisním trenérem, po něm vás bolí všechno a ono to splyne.
Pak přišel první závod, kdy jsem uběhla 10 km za 1:00:25 a cítila se jako největší borec. Každý si může vygooglit, co vlastně roztroušená skleróza znamená, ale nikdo neví, co znamená pro mě. Je to moje součást, bylo potřeba to tak přijmout a nějak se s tím srovnat. Díky tomu jsem přehodnotila celý svůj život a začala opravdu naplno žít.
Možná právě díky běhu a pohybu moje nemoc téměř nepostupuje. Třikrát týdně si píchám injekce s biologickou léčbou, která má za úkol potlačit „zblázněnou“ imunitu a tím zpomalit postup nemoci.
Biologická léčba je úžasná věc, dřív jsem si ji píchala denně, ale díky zlepšování léků už jen obden. Jsem unavená v podstatě pořád, někdy víc, někdy méně. Usnu i v metru, když se mění počasí, bolívají mě nohy a záda. Na to ale božsky pomáhá poctivé běhání s nekompromisním trenérem, po něm vás bolí všechno a ono to splyne.
Líbil se článek?