Blog Jany Noskové: Rozběhni se a překonej sebe sama
Když jsem před 4 lety vážila kvůli roztroušené skleróze sto kilo, vůbec by mě nenapadlo popoběhnout ani na tramvaj. Přesto to byl právě běh, který mě napadl jako první pohyb na mé cestě k vysněnému tělu. Proč?
Běhání je jeden z nejpřirozenějších pohybů člověka, nemusíte se ho složitě učit, nemusíte se na něj připravovat. Nemusíte mít drahé oblečení, náčiní, ani permanentku a nemusíte se s nikým prát o místo v přeplněné místnosti. Všechno, co potřebujete mít k tomu, abyste konečně vyběhli, totiž máte. Jediné, co potřebujeme všichni, je motivace.
Motivujte se
Ať už je vaší motivací cokoliv, nezapomeňte na to. Může to být zdraví, odhodlání něco změnit, chuť lépe vypadat nebo se lépe cítit. Být vzorem pro děti, dokázat uběhnout maraton. Pro někoho mohou být motivací třeba nové tenisky nebo nový běžecký outfit. Žádná z těchto motivací není špatná, pokud vás doopravdy donutí obout tenisky a vyběhnout ven.
Nezapomínejte na ni, protože až budete časem unavení nebo se vám bude zdát, že už nemůžete, vzpomeňte si přesně na to, proč jste běhat začali. Není to snadné, upnuté běžecké legíny prozradí víc, než bych ráda, takže já začala běhat večer v šeru, když už na stezkách kolem nebyl skoro nikdo a já se tolik nestyděla.
Těžké začátky a TEN pocit
Ač se tomu dneska směju, rozběhnout se poprvé bylo to nejtěžší vůbec a spousta z vás mi dá určitě za pravdu. Připadala jsem si jako poprvé na lyžích, po pár metrech jsem nemohla popadnout dech a srdce mi bušilo jako o závod, vyděšené víc než já. Z mého prvního běhu se tedy stal indiánský běh, kdy jsem pár metrů běhu střídala s pár metry chůze, ale cílem bylo nezastavit.
A přestože jsem si připadala hrozně nemotorně, po mých prvních třech kilometrech venku se dostavil ten pocit. Přesně ten pocit, kvůli kterému to všichni děláme. Ten strašně nakažlivý pocit, který se stal posedlostí. Měla jsem absolutně čistou a upřímnou radost z toho, že jsem něco překonala. Ano, samu sebe.
Přesně ten pocit mě na stezku vyhnal i druhý den, ze 3 kilometrů se brzy stalo 5, z pár metrů indiánského běhu se staly kilometry a z běhu, který mi měl pomoci s nadváhou, se stal koníček. Ten mi pomáhá překonat stres, vrátil mi do normálu krevní tlak, zlepšil kondici, zformoval postavu a naučil mě disciplíně.
Dnes běhám pravidelně a dlouhé trasy a není tak snadné vždy zařadit běh do běžného dne (rodina, práce, únava…). Občas mi zvoní budík dvě hodiny před prací, občas vybíhám v době, kdy ostatní chodí spát, ale nikdy nelituji. Musíte to zkusit sami, abyste pochopili, o čem všichni běžci mluví a proč se všichni běžci usmívají.
Prostě si obujte tenisky a až budete připraveni, rozběhněte se. Možná to nebude snadné, ale až doběhnete domů a usmějete se, protože se dostaví TEN pocit, vzpomeňte si na mě. Právě jste dokázali něco velkého.
Vítejte do rodiny běžců.
Líbil se článek?