Jak vybrat vařič a kartuši

Nejprve se ujistěte, zda je plynový vařič tou nejlepší variantou s ohledem na vaše potřeby. Problém nastává, když cestujete letadlem. Plynové kartuše totiž na palubu nesmí a ne ve všech zemích jsou běžně dostupné. Další překážku představuje počasí. Směs plynu není spolehlivá v zimě. Bez potíží s ní můžete vařit ještě při teplotách okolo 0 °C, maximálně do -10 °C. Někdy proto musíte sáhnout po alternativě – typicky benzínových vařičích.

Pokud žádný z uvedených problémů neřešíte, budou plynové vařiče ve většině případů tou nejlepší možností. Jsou cenově dostupné, čisté při provozu a umožňují vám dobrou regulaci výkonu. Před jejich výběrem si rozmyslete:

• Kde a v jakých podmínkách budete vařit?
• Jaké jídlo si chcete připravit?
• Jak důležité jsou pro vás rozměry vařiče?
• Jak často potřebujete vařič přenášet?
• Kolik jste ochotni za vařič zaplatit?

Jestliže vařič s kartuší sháníte jako doplněk ke kempovací výbavě, můžeme vám poradit například i s výběrem stanu, spacího pytle, karimatky, batohu nebo čelovky. 

Ukázat vařiče a kartuše

Shrnutí 

• Systém připojení – U většiny výrobců uvidíte závitový systém. Ten je velmi intuitivní, vařič se na kartuši jen našroubuje. Campingaz prosazuje bajonetový systém, u něhož se vařič na kartuši nacvakne. Oba systémy vám dovolí vařič opakovaně připojovat a odpojovat. Starší napichovací systém, který opětovné připojení neumožňoval, téměř vymizel. U velkých vařičů slouží k propojení hadice.

• Typ vařiče – S klasickými vařiči připravíte standardní jídla, například maso, polévky, těstoviny apod. Stejně tak na vařičích s volně stojící kartuší uvaříte primárně běžné pokrmy – obvykle ve větším komfortu, protože tyto modely bývají větší. Rychlovarné „jetboily“ se hodí zejména pro ohřev vody a přípravu dehydrované stravy.
• Velikost a spotřeba vařiče – Malé vařiče jsou lehké, kompaktní a často skládací. Přijdou vhod při turistice, protože je jednoduše zabalíte do batohu. Spotřebují cca 50 až 150 gramů plynu za hodinu. Velké vařiče najdou využití při kempování. Výrobci u nich příliš nepočítají s přenášením. Spotřeba větších vařičů se pohybuje mezi 100 až 400 gramy plynu za hodinu.
• Hmotnost – Ultralehké modely určené na turistiku mohou vážit jen okolo 100 gramů. Standardně však hmotnost menších vařičů činí několik stovek gramů. Velké kempingové vařiče zpravidla váží více než 1 kg.
• Výkon – Výkon se pohybuje od zhruba 1300 do 5000 W. Výkonný vařič vám zajistí rychlé a bezproblémové vaření, a to i v horších podmínkách (zima, vítr). Zároveň ale spotřebuje více plynu. Důležitá je také úroveň regulace výkonu. 

• Kartuše a plynové lahve – Na jednodenní výlet vám postačí kartuše o velikosti 100 až 150 gramů. Pro vícedenní pobyt v přírodě zvolte větší modely, přiblížně 400 gramů a více. V zimě využijte kartuše určené do nižších teplot. Větší vařiče připojíte k plynovým lahvím. 

• Zapalování hořáku – Manipulaci s plynovým vařičem vám usnadní piezo zapalování, díky kterému hořák zapálíte pouhým stiskem tlačítka. Hořák ale lze vždy zapálit i sirkami či zapalovačem.

Systém připojení

Jedna z nejdůležitějších informací hned na úvod. Plynové vařiče nejsou stoprocentně kompatibilní se všemi kartušemi. Systémy připojení se liší. Narazíte na dva základní způsoby připojení.

• Závitový systém – Rozšířenější varianta, na kterou sází většina výrobců. Vařič se na kartuši našroubuje. Můžete ho tak připojit a odpojit opakovaně. Závitový systém je pro uživatele intuitivnější a dá se považovat za bezpečnější – riziko úniku plynu je zde minimální.

• Bajonetový systém – Označovaný také jako Easy Clic. Jedná se o patentovaný systém společnosti Campingaz, musíte tedy využít vařič i kartuše od tohoto výrobce. Vařič se na kartuši nešroubuje, ale nacvakne. I tyto kartuše disponují samotěsnícím bezpečnostním ventilem, který zabraňuje úniku plynu. Opakované připojení a odpojení je proto možné.

S dříve využívaným napichovacím systémem už se téměř nesetkáte. Dnes je považován za zastaralý a překonaný. Po prvním propojení jste museli vařič a kartuši zachovat v kuse až do úplného vyčerpání plynu. Tento systém se ukázal jako velmi nepraktický, zejména při přenosu.

Některé vařiče mohou být ke kartuši či plynové lahvi připojeny prostřednictvím hadice. Nejčastěji podobný systém uvidíte u velkých vařičů.

Typ vařiče

Plynové vařiče se vyrábí v mnoha různých variantách. Liší se především konstrukcí a způsobem využití. Na jaké typy plynových vařičů narazíte?

• Klasické vařiče – Menší vařiče se závitovým či bajonetovým systémem připojení. Díky svým kompaktním rozměrům a nízké hmotnosti jsou ideální pro turistiku. Vaření probíhá v kempingovém nádobí, které si musíte k vařiči přikoupit. Klasické vařiče se hodí pro standardní přípravu jídla – uvaříte v nich polévku, rýži, těstoviny nebo si opečete maso. 

• Rychlovarné „jetboily“ – Varný systém, který spojuje vařič s nádobou – nemusíte tedy pořizovat další nádobí. S touto vychytávkou přišla společnost Jetboil. Vařiče jsou perfektní pro rychlý ohřev vody a přípravu dehydrované stravy. Jejich pořizovací cena je vyšší, ale zase ušetříte za nádobí a také na palivu – systém je úspornější.

• Vařiče s volně stojící kartuší – Vařiče spojené s kartuší pomocí hadice. Volně stojící kartuše dává smysl například v zimě, protože ji můžete snáze chránit před chladem. Stejně jako u klasických vařičů se zde nevyhnete nákupu nádobí. Modely s volně stojící kartuší rovněž patří k těm dražším, což je často dáno tím, že jde o větší vařiče.

Velikost a spotřeba vařiče

Dva parametry, jež spolu úzce souvisí. Větší vařiče budou pochopitelně vyžadovat větší množství plynu. Velikost zvolte podle způsobu využití.

Hledáte vařič, který sbalíte do batohu na cesty? Podívejte se po menších modelech s lehkou a hlavně skládací konstrukcí. Podobné vařiče vložíte do malé kapsičky v batohu nebo klidně do ešusu. Spotřeba plynu se u malých vařičů pohybuje okolo 50 až 150 gramů za hodinu. Pořizovací cena začíná na několika stovkách korun.

Sháníte výkonnější vařič pro dlouhodobý pobyt na jednom místě? Porozhlédněte se po velkých, takzvaných kempingových vařičích. Ty mohou mít i 2 plotýnky a umožní vám vaření ve větším hrnci nebo ešusu. Vařiče jsou stabilnější, ale také těžší. V batohu by vám zabraly příliš místa, výrobci počítají spíše s převážením v autě. Spotřeba plynu obvykle činí 100 až 400 gramů za hodinu. Proto se vařiče kombinují s velkými plynovými kartušemi a lahvemi.

Hmotnost

O hmotnost vařiče se budou zajímat především uživatelé, kteří jej plánují přenášet na zádech v batohu. Při náročném treku pocítíte každý zbytečný gram navíc. Naopak u kempingových vařičů převážených v autě hraje hmotnost minimální roli.

Nejlehčí plynové vařiče váží i méně než 100 gramů. Za takto ultralehké modely si ale připlatíte. Standardně počítejte s hmotností v řádu stovek gramů. Velké kempingové modely mohou klidně vážit několik kilogramů.

Výkon

Dalším podstatným parametrem je výkon plynového vařiče. Ten se pohybuje v širokém rozmezí od cca 1300 do 5000 W. Pokud chcete vařit rychle a bez potíží, potřebujete výkonný vařič. Zjednodušeně se dá říct, že čím vyšší výkon, tím lépe. Nicméně nezapomínejte na to, že s výkonem roste i spotřeba plynu.

Neméně důležitá je úroveň regulace výkonu. Správnou regulací dosáhnete nezanedbatelných úspor plynu – například pro udržení teploty vroucí vody vám stačí jen malý plamen. Vliv na spotřebu má rovněž výběr surovin. Proto si přibalte raději potraviny, které nevyžadují extrémně dlouhé vaření.

V neposlední řadě výkon přizpůsobte podmínkám, v nichž budete vařit. Výkon kolísá zejména při nižších teplotách a za silného větru.

Kartuše a plynové lahve

Zdrojem plynu pro vařič jsou nejčastěji plynové kartuše naplněné směsí propanu a butanu. Kartuše zakoupíte v různých velikostech – typicky se udává obsah plynu v gramech. Na jednodenní výlet vám vystačí kartuše o velikosti 100 až 150 gramů. Pro vícedenní kempování zvolte větší modely, ideálně 400 gramů a více. Orientačně můžete počítat s tím, že za den běžného provozu spotřebujete zmiňovaných 100 až 150 gramů plynu.

Velké vařiče lze připojit k plynovým lahvím. K dostání bývají lahve o velikosti 2, 5 a 10 kilogramů. Propojení s lahví většinou zajišťuje hadice, ale setkáte se i s hořáky, které našroubujete přímo na lahev.

Jak jsme již uvedli, plynové kartuše a lahve nesmí do letadla. Pokud tedy vyrážíte do zahraničí letecky, nejprve se ujistěte, že na místě kartuše seženete. V západním světě by problémy nastat neměly, v exotičtějších destinacích už to platit nemusí. Někdy může být problém i s převozem lahví na trajektu.

Proti poklesu výkonu v zimě můžete bojovat za pomoci speciálních kartuší určených do nízkých teplot. Ani s nimi se ale plynový vařič v zimních podmínkách nevyrovná benzínové alternativě.

Zapalování hořáku

Zapálení hořáku může probíhat několika způsoby. Všechny z nich jsou velmi snadné a zvládne je každý. Nejběžnější je zapálení sirkami či zapalovačem – poté, co nasadíte vařič na kartuši a otočíte kohoutkem, jednoduše jen škrtnete. V batohu se vám rozhodně neztratí ani záložní křesadlo. To přijde vhod hlavně v dešti nebo ve vysokých nadmořských výškách.

Některé plynové vařiče disponují piezo zapalováním, v popisu bývají označovány zkratkou PZ. Jde o funkci, která vám umožní zapálit hořák elektrickou jiskrou. Stačí pustit plyn a zmáčknout příslušné tlačítko. Piezo zapalování je velice vítaným pomocníkem. Při zmoknutí vařiče či jeho navlhnutí sice občas nefunguje stoprocentně, nicméně hořák lze vždy zapálit i klasickým způsobem.

Ukázat vařiče a kartuše