Jak nepřetížit děti během školního roku?

Po letních prázdninách přichází pravidelně velká režimová změna, kterou je začátek školního roku. Vnímáte ve své práci dětské psycholožky nárůst klientů v tomto období?

Ano, v období po letních prázdninách je většinou nárůst klientů výraznější. Jednak je to tím, že se většina rodin vrací zpět z dovolených a mají k návštěvě psychologa časový prostor, tak ale i tím, že jde o období velkých změn.

Očekává se znovu návrat do režimu, zajíždí se rutina. Témata, která se dařila přes léto zvládat nebo se objevovala pouze ve škole, tak se začínají znovu vynořovat. Děti taky můžou změnit školu, promíchají se učitelé, vrací se do sociálních vazeb ve školní třídě. To vše v kombinaci s novými nároky ze strany školy.

Tyto výzvy s sebou nesou určitou zátěž. Zároveň se pod větší tlak znovu dostávají i rodiče a objevuje se u nich stres spojený nejen s pracovními povinnostmi, ale i těmi školními.

Jak podle Vás může rodič připravit své dítě co nejlépe do školy?

Za mě je důležité, aby dítě o prázdninách bylo dítětem a užívalo si léto. Aby mohlo vydechnout, zregenerovat se, nechat odpočinout hlavu a dělat to, co jej baví. Návraty zpět do školy bývají občas bolavé. Samozřejmě jsou mezi námi děti, se kterými změna režimu nic nedělá a do školního roku hned vplují. Ale jsou tu i děti, pro které jsou tyto události náročnější na zvládnutí a rodiče vědí, že se musí připravovat dříve.

S dítětem se jde přibližně dva týdny před začátkem školního roku postupně vracet k rutině, která zahrnuje například pravidelný čas usínání a vstávání. Pokud jde dítě na novou školu, tak se tam společně mohou zajet podívat, projít si trasu, podívat se na fotky na internetu.

S dětmi mluvme o škole otevřeně. Není třeba je přesvědčovat, že je škola to nejlepší místo na světě a že s nástupem nového školního roku bude vše skvělé.

S dětmi mluvme o škole otevřeně. Není třeba je přesvědčovat, že je škola to nejlepší místo na světě a že s nástupem nového školního roku bude vše skvělé. Naslouchejme dětem a jejich obavám, očekáváním a přáním, a to bez toho, aniž bychom se snažili hned nalézt okamžitá řešení.

Jak velkou důležitost přikládáte režimu a pravidelnosti během školního roku?

Pravidelnost a režim u dětí pomáhají navodit pocit jistoty, protože poskytují předvídatelnost. Den je pro ně čitelný, a to může vést ke snížení stresu ze změn, které školní rok přináší. Díky tomu mohou děti snáze do školního roku naskočit.

Jsou pochopitelně rodiny, kterým režim a pravidelnost tolik nevyhovují, a jsou spokojené. Klíčem k rodinné spokojenosti je hlavně nalezení rovnováhy, která jim v rámci jejich rodinného systému vyhovuje tak, aby se zde všichni členové cítili bezpečně.

Školáci samozřejmě navštěvují velké množství kroužků. Jak poznat, že je aktivit už příliš a dítě nemá dostatek prostoru na odpočinek nebo zkrátka jen na to „být dítětem“?

Někdy těch kroužků opravdu může být mnoho, i když si je zvolilo dítě samo. Vždy záleží jak na věku dítěte, tak ale na individualitě dítěte. Pokud se však podíváme na obecné příznaky přetížení, tak si můžeme všímat velké únavy, ospalosti, pocitu nedostatečného vyspání nebo častější nemocnosti. Dítě se vrací domů podrážděné a náladové, snadno se může rozzlobit nebo jednat nezvykle. Občas může zcela ztratit zájem o věci a aktivity, které jej dříve zajímaly, a začít se uzavírat do sebe. Na své kroužky si může začít stěžovat nebo zanedbávat přípravu do školy.

Těch znaků by se dalo vyjmenovat více, ale určitě bych zpozorněla, pokud bych si všímala změn v chování dítěte, změn v jeho hře a zájmech, a pokud by se začaly objevovat psychosomatické bolesti jako třeba bolesti břicha nebo hlavy.

A závěrem – měla byste nějaké tipy nebo doporučení pro rodiče, aby se jim podařilo nastavit dobrý balanc mezi školními povinnostmi a zábavou v průběhu školního roku?

Určitě je důležité pamatovat na to, že i když škola sehrává v životě dítěte velkou roli, tak klíčová je pořád rodina a vztahy v ní. Nezapomínejte s dítětem mluvit. Pomoct může jednoduchá otázka: „Co se ti dnes ve škole líbilo nejvíc a co nejmíň?“ Vy o svém dnu můžete mluvit také a sdílet, že se vám třeba ráno nechtělo vstávat do práce.

Snažila bych se sledovat, zda má dítě dostatek času pro volnou hru, kterou si řídí samo, a vše v průběhu celého dne nemá jen někým řízené a strukturované.

Pomáhají režimové věci jako pravidelné časy usínání a vstávání, ale i pravidelné časy jídel. Jídlo hraje důležitou roli v učení a v zátěži, kdy vyvážená strava dodá dítěti dostatek energie.

I když máme tendence všímat si věcí, které se dítěti spíše nedaří nebo nás na ně upozorňuje škola, tak nezapomínejme na věci, které dítěti jdou a připomínejme je. Věnujme jim pozornost, snažme se v nich dítě podpořit, protože to může být něco, co dětem dodá sebedůvěru.